Během mých ranních modliteb přišel Anděl a řekl: „Blahoslavená Matka by ráda viděla tebe.“
Náhle jsem se ocitla v přítomnosti Blahoslavené Matky. Já a Anděl stáli u zdi krásných, malých svazků oranžových, růžových, červených a bílých květin.
Řekla: „Valentino, přijď a pomoz Mi. Skrze své utrpení a vše, co jsi prošla, pojdi a podívaj se na svou odměnu.“
Viděla jsem některé rostliny vyrůstající z země, ale mezi nimi byly plevele.
Blahoslavená Matka řekla: „Vytáhni všechny plevel.“
Tam byli i jiní svatí lidé, kteří vytrhávali plevel. Jeden z nich položil plevele na stojan a pak je hodil do hořícího ohně.
Ptala jsem se: „Jak může mokrá tráva hořet?“
Anděl odpověděl: „Vylejí na ni nějakou kapalinu. Dobrý úrodný zůstanou, ale špatné plevele budou spáleny. Budou odsouzena.“ Tráva, která hořela, zcela zatmavla.
Vzpomenula jsem na zeď květin a Blahoslavená Matka řekla: „Jednoduše vlož svazky do země. Podívej se, kolik ovoce jsi vyprodukovala skrze své utrpení.“
Řekla jsem: „Blahoslavená Matko, jsou tak krásné a živé.“ Vše kolem nás bylo krásné.
Blahoslavená Matka byla velmi potěšena a řekla: „Podívej se, kolik ovoce jsi vyprodukovala. Takové množství duší šlo do nebe a stalo se tak mnoho krásných věcí, o nichž ani nevím. Jednou to zjistáš. A bylo to vše skrze utrpení z tvého zranění nohy.“
Poté Blahoslavená Matka, Anděl a já opustili toto krásné místo.
Pane Maria řekla: „Věz, Můj Syn je velmi urazen světem. Svět nevidí nebezpečí, v němž žije. Lidstvo se nemění ani nekáje. Potřebná je kázeň, protože Můj Syn začíná být netrpělivý. Čeká na to, aby mohly nastat změny, nebo aby přišla válka, nebo katastrofy. Lidé se nemění. On drží zpět, ale brzy pustí. Já už nebudu moci svého Syna zadržovat dále. Je netrpělivý pro modlitbu. Řekni lidem, ať se kájí a mění.“