neděle 8. května 2022
Duchové svatých žádají o koláče a chléb
Vidění očistce Valentiny Papagny v Sydney, Austrálie
Tuto ráno přišel anděl a vzal mě do očistce. Navštívili jsme mnoho skupin duší, a pro každou skupinu měl jsem různé úkoly k vykonání. Mluvil jsem s nimi a utěšoval je.
Potom anděl řekl: „Je tam ještě jedna skupina, kterou musíme navštívit.“
Sestoupili jsme trochu a přišli na otevřené pole, velmi šedé a deprimující, kde se setkali s dalšími dušemi, které čekaly. Začali jsme mluvit s některými z nich, když si všimla skupiny žen stojících ne tak daleko za náma.
Dívaly se na mě a uslyšela jsem je říkat mezi sebou, všechny vzrušeně: „Ach, to je ta paní, která lidem dává koláče a chléb. Ale viděla jsi? Vždycky s ní je malý kluk, velmi hezký malý kluk. Kamkoli půjde, on ji doprovází. Nikdy ji neopustí.“
Anděl a já jsme poslouchali, podívali se na sebe a začali smát.
Tyto duše nevěděly mé jméno. Zmiňovaly se o mně jen jako o „té paní“. Smála jsem se a řekla: „Ach bože moj.“
Hned v srdci jsem vědela, že malý kluk, kterého viděly, je malý Ježíšek, který mě stále chrání a vede. Duše v očistci nemají povoleno jej poznat, dokud nebudou očištěny.
Zeptala jsem se anděla: „Ach, jak to ví o malém kluku?“
„Vidí ho!“ odpověděl anděl.
Rekla jsem: „Děkuji ti, můj Pane, malý Ježíšku.“
Když na mě dívají, duše říkají mezi sebou: „Pojďme se ptát, zda nám dá nějaké ty hezké koláče a chléb.“
S odvahou přišly ke mně a zeptaly se: „Pane, mohli bychom dostat nějaký koláč a chléb? Jsme velmi hladové. Prosím vás o pomoc.“
„Samozřejmě ti dám nějaké koláče a chléb,“ odpověděla jsem.
To znamená, že je budu pomáhat modlit se za ně, nabízet je našímu Pánovi při svaté mši a nabízet jim svátost oltářní, kterou přijímám, protože to jejich duše živí.
Duše v očistci jsou velmi hladové po chlebě. Chléb představuje Svaté slovo Boží, kterým je duchovně krmíte a také když za ně modlíte. Koláč představuje sladkost; to jim pomáhá s jejich utrpením.
Během slavby svaté mše, kdy se náš Pán dobrovolně nabízí jako obět, jak učinil na svém kříži v Kalvárii, vidím Duchy svatých přijít a shromáždit se před oltářem. Všichni klečí, napjatě čekají, aby byli okamžitě nabídnuti. Ví, že náš Pán je všechna vidí.
Během konsekrace, když je náš Pán obětován při mši, která se koná a nabízí za všechny nás, jsou tam duše skutečně modlit se a čekají, že budou vykoupeny. V tu chvíli čekají na to, aby někdo je nabídl našemu Pánu, buď kněz nebo věřící. Duše si nemohou pomoci samy.
Během konsekrace, když jsou duše nabízeny našemu Pánovi, je pro ně to velmi dobré, ale někdy, když kněží o nich nezmiňují, musí čekat. Některé jsou vztyčeny u oltáře, jiné ne, a zůstanou tam. To záleží na stavu hříchu, který měly. Někteří mohou být okamžitě očisteni. Je to velký záhada.
Když se blížíme k oltáři, aby jsme přijali svatou komunii, pozoruju také, jak se Duchovní duše stahují na stranu, aby nám uvolnily místo, protože vědí, že lidé přicházejí dopředu, aby přijali posvěcený eucharistie.
Duše nepřestávají přicházet k oltáři po celou dobu mše. Po skončení svaté mše pozoruju, jak se vrací zpět do tabernákulu.
Vždy jsou blízko tabernákula ve církvi, a to i v noci i po celý den. Zde stráží náš Pán a čekají na někoho, kdo je nabídne. Takže jsou stále v kostele.
Duchovní duše potřebují naše modlitby a oběti, a potřebují svaté mše, aby byly za ně slouženy.
Poděkoval jsem svému Pánu, malému Ježíšku, že je vždy se mnou a chrání mě. Pamatuji si mnohorát, jak Blahoslavená Matka řekla Pánu Ježíši jako dítěti: „Synku, ujisti se, že budeš vždy s Valentinou a ochraňuj ji kdekoli půjde.“
„Ano, Maminko,“ říkal.
Ó jak je krásné vidět Blahoslavenou Matku mluvit s naším Pánem jako matka.
